Jak jsem se vydala studovat do Kanady v době pandemie

Všechno to začalo přesně před rokem, kdy jsem se vrátila z půlročního erasmu v Řecku. Zbýval mi poslední rok studia na vysoké a já začala přemýšlet, kam budu svůj život směřovat po dokončení školy. Jeden večer mi na Facebooku vyskočila událost o veletrhu vysokých škol v zahraničí, pořádaný agenturou Czech-us, který jsem se bez váhání rozhodla navštívit.

Věděla jsem, že je to něco pro mě

Nelitovala jsem. Z veletrhu jsem odcházela nabitá novými dojmy a s rozhodnutím, že se zkusím přihlásit na dvouletý program Work and Study v kanadském Vancouveru. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych vytáhla paty z Evropy, ale když jsem seděla na prezentaci o studiu v Kanadě, věděla jsem, že je to něco pro mě.

První komplikace

Na školu mě přijali a o několik měsíců později jsem pobíhala po úřadech a vyřizovala všechny potřebné dokumenty pro vstup do Kanady. To jsem však ještě netušila, že korona všechno zkomplikuje ..

Původně jsem měla mít přímý let z Londýna do Vancouveru, ale kvůli tehdejší situaci se většina letů změnila a já musela přestupovat v Calgary. Tři dny před mým odletem zařadila Anglie Českou republiku do červené zóny. V praxi to znamenalo, že všichni češi museli po příjezdu absolvovat 14 denní karanténu. O povinné karanténě v Kanadě jsem už věděla, ale karanténa v Anglii pro mě byla novinkou .. a zároveň velkým strašákem. Balila jsem kufry a vůbec jsem nevěděla, zda odletím. Naštěstí mě před odletem Magdalena z Czech-us ujistila, že prý bych měla mít vyjimku a karanténa mi nehrozí. Ale znáte to, červíček pochybností hlodá, dokud si to neověříte na vlastní kůži.

Nastal den D…

.. a já stála v roušce na poloprázdném pražském letišti a loučila se s rodinou. Mou první zastávkou byl Londýn a tolik obávané zavření do karantény. Před vstupem do země je potřeba vyplnit kontaktní formulář, který pak ukážete úředníkům a ti rozhodnou co s vámi bude dál. Já jsem svůj formulář předložila a paní úřednice mě poučila o povinné karanténě. Řekla jsem, že pokračuji dál a prostory letiště neopustím do dalšího odletu. Po těchto slovech mě paní propustila a popřála mi šťastnou cestu. V duchu jsem jásala, že jsem jednou nohou v Kanadě.

Až několik kilometrů nad zemí mi vlastně došlo, že letím úplně sama do cizí země s jinou kulturou a zvyky… a že se vlastně vůbec nebojím.

Následoval další let z Londýna do Calgary. Před samotným vstupem na palubu proběhlo několik kontrol formou měření teploty, otázek zda se cítím nemocná či jestli jsem byla posledních pár dní v kontaktu s někým nakaženým. Dále mi kontrolovali dokumenty potřebné pro vstup do země. Vše bylo v pořádku a já mohla naskočit na svůj zatím nejdelší let v životě. Až několik kilometrů nad zemí mi vlastně došlo, že letím úplně sama do cizí země s jinou kulturou a zvyky … a že se vlastně vůbec nebojím. Vždycky jsem do všeho skákala po hlavě a už jsem se nemohla dočkat na nové dobrodružství.

Ahoj, Kanado!

Po přistání v Calgary následoval pohovor na imigračním. Pohovor proběhl bez komplikací, vystála jsem si menší frontu, zeptali se mě na pár ověřovacích otázek a už jsem si vesele kráčela se schváleným vízem na další přestup. Na můj poslední. Po dvou dnech na cestách už jsem toho měla dost a těšila jsem se ke svojí host family, kde si konečně pořádně odpočinu. Předodletová kontrola z Calgary do Vancouveru probíhala ve stejném duchu jako ta v Londýně. Měření teploty a pár otázek týkajících se zdravotního stavu. Po přistání ve Vancouveru na mě čekal osobní řidič, který mi pomohl s kufry a zavedl mě k mé nové host family, kde budu bydlet první měsíc.

Všechno zlé je pro něco dobré

Škola mi začíná příští týden. Původně jsem ji měla mít online jen během karantény, bohužel však nynější situace nedovoluje otevřít face to face výuku a tak zůstává online i nadále. Vše se ale může hodně rychle změnit. Proto to neberu nijak negativně, všechno zlé je pro něco dobré.

Momentálně mám za sebou třetí den karantény a zatím to zvládám v pohodě. Čas tady sice plyne pomaleji, ale upřímně můžu říct, že jsem se na ni i maličko těšila. Konečně se můžu pořádně vyspat, zkouknout své oblíbené seriály a něco si přečíst. K tomu mám jídlo 3x denně, takže to spíš beru jako ozdravný pobyt. Ale už se moc těším ven, až začnu objevovat krásy Vancouveru.